Druhá várka nutriční výživy pro nejmenší a distribuce potravin 

Ani během této sezóny tomu nebylo jinak. Vyrazili jsme do města nakoupit potřebné suroviny na výrobu kaše pro nejmenší a opět jsme se pečlivě pustili do práce. Proces zabere nějaký čas a je třeba věnovat se také jiným věcem, takže ač jsme začali záhy poté, co jsem přistála pod Kilimanjarem, kaši se nám podařilo rozvést až těsně před mým odletem zpět domů. Některé maminky nás už netrpělivě očekávaly a ptaly se, zda zase přijedeme. Když jsme se s některými z nich opět setkaly, pochvalovaly si, že kaše dětem chutnala a bylo znát, že jim prospívá. To nás hrozně moc potěšilo, protože to je ten hlavní důvod, proč si s tím dáváme tolik práce. Děti povyrostly, některé už začaly chodit a běhat. Maminky ale nezaváhaly, po plyšácích skočily a bleskurychle si je rozebraly.  Děti se později osmělily a opatrně je začaly prozkoumávat. Atmosféra byla tentokrát mnohem uvolněnější a všichni jsme měli radost, že jsme se opět shledali. Vtipný byl moment, kdy jsem se rozhodla skupince nejmenších dětí ve věku cca 1 roku předat plyšové hračky, které mi pro ně věnovaly dvě hodné holčičky. Maminky měly neskrývanou radost a těšily se z hraček pro své ratolesti a ty zase vyděšeně koukaly, co to je a začaly před nimi utíkat :D. Místní děti hračky moc neznají. Hrají si s tím, co najdou na zemi kolem sebe. Vidět taková zvířátka pro ně bylo šokem. Ale věřím, že dnes už je z ruky nedají :). Tentokrát jsme přibrali do projektu dalších 29 dětí ve věku od 6 měsíců do 5 let a rozdali jsme celkem 380 kg kaše 59 dětem. Dle mých propočtů, když budou maminky vařit dětem kaší obden, měla by jim zásoba vydržet cca 3,5 měsíce. Když se nám podaří zásobit je 3x do roka, což je náš cíl, pozitivní dopad na zdravý vývoj dětí by se měl opravdu projevit :). 

Spolu s kaší dostala každá rodina také zásobu oleje, cukru, rýže, fazolí mungo a mýdlo. Maminky jsou za tuto podporu opravdu upřímně vděčné a nás to hřeje na srdci :). Nezapomněli jsme ani na další rodiny v nouzi v okolí a i jim jsme nadělili tyto základní suroviny na vaření a mýdlo. Potřebné podpory se dostalo celkem 56 rodinám. 

Nezapomněli jsme samozřejmě ani Mariamu a její děti. Witness a Bonifác jsou také zahrnutí do projektu nutriční výživy pro nejmenší a rodina je bezesporu mezi těmi, nacházejícími se v největší nouzi. Chaloupka, kterou jsme pro ně postavili, stojí a dobře jim slouží.  Venku před domkem si Mariamu postavila malý kuchyňský koutek. Nenechte se mýlit, nejedná se o linku jak ji známe my :). Také toaletu a sprchu už začali používat. Máme z toho radost. Jen s kuřaty byl trochu problém. Okolím se prohnala nějaká nemoc a spousta místních lidí přišla o většinu slepic. I Amrani nějaké ztratil. Ale stále jim většina z nich zůstala. Tak to chodí. Neváhali jsme a nakoupili proto zásobu léků na různé neduhy, aby byli schopni včas předejít případným ztrátám. Pomohli jsme jim také doplnit zásobu krmení pro slepice. Již minule jsem zmínila, že velkým problémem je voda. Je sucho. Plánovali jsme v této lokalitě zřídit  vodovodní kohoutek a zásobit vodou nejpotřebnější, ale tentokrát to nebylo možné zrealizovat. Přívod vody byl někde na trase přerušen a nezbývá nám, než čekat, až se zase obnoví. A tak vzhledem k tomu, že jsme vstupovali koncem února do dešťové sezóny, nechali jsme vyrobit okap a koupili ve městě sud a kýble, aby mohla rodina stahovat alespoň dešťovou vodu. A i to je obrovská pomoc.