Někdy stačí málo...

S týmem ZACYDA jsem se na Zanzibaru seznámila již dlouho předtím, než jsme založili Spokojené dětství.  Několikrát jsem se setkala s řadou dětí a seznámila se s jejich životními příběhy. Abdula i Mundhira znám od malinka. Oba trpí tělesným postižením. Pro oba z nich se nám podařilo pořídit díky štědré pomoci invalidní vozíky. Ale mnohem důležitější je rehabilitační péče, protože ta jim dává šanci, že se jejich zdravotní stav zlepší, a že se postaví na vlastní nohy. Takovýto luxus, je ale v Africe obtížně dostupný. Nedostatek specialistů, finanční nákladnost, velká vzdálenost. S Abdulem jsem se naposledy setkala v létě 2023. Tehdy jsme pro něj díky podpoře dětí jedné venkovské české školičky pořídili kolečkové křeslo. Měl z něj obrovskou radost a těšil se až vyrazí ven. Letos v lednu se na mě Nassor obrátil s prosbou o podporu Abdula. Zjistila jsem, že se na něj usmálo štěstí a poprvé usedl do školní lavice a co víc, byla mu uhrazena rehabilitační péče a chlapec je dnes schopný postavit se na vlastní nohy a dokáže chodit! To je přeci úžasné! Celý jeho život i výhled do budoucna se tím dramaticky mění. Stačilo, aby se objevila dobrá duše a zajistila mu potřebnou péči. Tentokrát byla řada na nás a nešlo odmítnout. Abdulovi jsme zaplatili školní poplatky na celý rok, ve škole, kde se mu dostane potřebného přístupu. Zaplatili jsme také fyzioterapie na pár dalších měsíců a jiné drobné výdaje. Také Mundhirovi, jehož stav se před časem hodně zhoršil, jsme pomohli se zajištěním léků a několika ošetření u fyzioterapeuta. Péče o děti s takovýmto handicapem je pro místní rodiče velmi náročná, ve většině případů je nemožné poskytnout jim, co by potřebovaly, aby se jejich zdravotní stav mohl zlepšit. A přitom, pokud by děti měly šanci podstoupit potřebné terapie, spousta z nich by mohla chodit a žít zcela jiný život.