Oooooopravdu šťastný den :)

Podpora škol, které jsme během poslední výpravy nakontaktovali, se netýkala jenom té nejnutnější pomoci. Naším cílem je přeci dělat vše proto, aby děti měly spokojené dětství, i kdyby jen na jediný den. A tak jsme se rozhodli, že pro žáky v Longoi uspořádáme pořádnou zábavu. Tak trochu se o to zasloužil učitel tělocviku, který nás požádal, zda bychom jim nepomohli s výrobou fotbalových bran. Mají před školou velkou rozlehlou plochu, kde sportují a hrají fotbal, ale moc by si přáli brány, aby hra nabrala těch správných rozměrů. No, je pravda, že jsme museli ukrojit z rozpočtu na školní obědy, ale všechny děti se dobrovolně vzdaly nároku na přislíbenou dávku kukuřice a fazolí výměnou za fotbalové brány. Tak jsme se tedy pustili do práce. Zajeli jsme již tradičně do města a sehnali materiál. Transport trubek byl opět napínavou událostí. Nebyli jsme si vůbec jistí, jestli je to auto přepraví. Ale trubky dorazily na místo. Fundi se pustil do práce a svařil brány dle instrukcí. My jsme mezitím sehnali sítě, barvu, štětce a ředidlo a poté jsme se společně pustili do práce. Kluci byli tak nadšení. Brány hodily na ramena, přenesli je na hřiště, pustili se do kopání jam a usazování bran, rozhodně neměli v úmyslu stát stranou. Navozili písek, štěrk. O všechno se postarali. Jen když jsme se pustili do natírání, spustil se tak obrovský liják (zaplať pán Bůh za něj), že už jsme ten den nemohli pokračovat. Brány tedy natřely děti s učiteli jiný den. Učitelky u nás by jímala hrůza z porušení všech bezpečnostních pravidel. No, já jsem občas také nedýchala, hlavně, když kluci natahovali sítě. Ale tady jsou děti jiné. Od malička dřou, umí si poradit v nejrůznějších situacích a jsou vystavené každodennímu riziku. 

No a když nové brány, tak také pořádný zápas. Domluvili jsme se, že se vrátíme na utkání. Spolu s fotbalem jsme naplánovali také další soutěžní disciplíny. Tanec, sprint a skákání v pytli. No povím Vám, zažila jsem toho v práci s dětmi mnoho. ale ukočírovat na 400 dětí ve třech lidech, to bylo teda hodně zajímavé :D. Děti byly tak šťastné a totálně utržené ze řetězu, Já osobně jsem za svá léta praxe nabyla dojmu, že občas spíše než výchovným dojmem, působím na děti úplně naopak a tím spíš, když jste v roli atrakce jako mzungu mezi černochy :D.

 Takovýto den děti nikdy nezažily. Přivezli jsme míče a fotbalové dresy. Kluci se cítili jako opravdové fotbalové hvězdy a byli tak pyšní. A holky, ty se domáhaly dresů také. Prý i ony budou hrát zápas :D. Natáhli jsme sítě, sestavili týmy a první poločas mohl začít. Kluci běhali po hřišti jako diví a hráli ze všech sil. No ale během chvíle  propíchali skoro všechny míče o trny v okolí. Na řadu přišla soutěž v tanci. Nejdřív se děti ostýchaly, ale potom se pěkně rozjely. Myslím, že příště jich dá battle mnohem víc :). Sprint byl také super. A skákání v pytli? Tak to si děti opravdu užily. Nikdy předtím tuhle zábavnou disciplínu nezkoušely a hoooodně je to bavilo :D. Druhý poločas fotbalového utkání byl velmi krátký. Brzy totiž nebylo s čím hrát. Všechny míče se musely nechat zalepit a dětem jsme slíbili, že necháme ve městě zhotovit ručně vyráběné, kvalitní míče, které odolají i trnům, kterých je všude plno. Vítězové ve sprintu dostali medaile. A první 3 vítězná místa všech disciplín získaly také sladkou odměnu a limonádu. Měli jsme připravené něco malé k zakousnutí pro všechny účastníky dne, ale děti se tak předháněly a strkaly, aby si každé urvalo svůj bonbón, že se nakonec paní učitelka rozzlobila, vše zabavila a šlo se domů :D. Úplně mi to připomnělo, jak jsem se kolikrát rozčilovala já, když děti odmítaly dělat, co se po nich chtělo a nedaly se zvládnout. A tak je to úplně v pořádku :D. Byl to nádherný den!