Školní obědy, uniformy, tužky, pera, sešity...

Svojí poslední výpravu za dobroskutky jsem zahájila v lednu, a protože v lednu v Tanzanii začíná školní rok, rozhodli jsme se, že zacílíme především na potřeby žáků a studentů. V tomto období je třeba pořídit nové uniformy, pakliže ty staré již dosloužily, koupit boty, ze kterých děti vyrostly, batohy, zaplatit školní poplatky, nakoupit alespoň ty nejzákladnější pomůcky, přinést kukuřici a fazole, aby bylo na oběd co k snědku. To je pro většinu rodin ohromná zátěž a málokdo může dětem toto vše pořídit. Rozhodli jsme se tedy, že jim s tím trochu pomůžeme. Nejprve jsem si myslela, že mě čeká taková pěkná, klidná sezóna a nakonec jsme se otáčeli ještě více než jindy :D.

Vybrali jsme dvě státní, venkovské, základní školy. Školu v Longoi navštěvuje celkem 410 dětí. A na starosti je má pět učitelů a dva dobrovolníci. Do Upareni dochází 546 žáků a věnuje se jim 8 učitelů! Když si to vydělíme, zjistíme, že na jednoho učitele připadá v průměru cca 60 – 70 dětí. To je docela dost, že? Ve školách by toho bylo třeba tolik udělat. Voda, jídlo, uniformy, školní pomůcky. To jsou ty úplně nejzákladnější potřeby, které je třeba zajistit. V Longoi trpí opravdu velkým nedostatkem vody. Poslední roky se klima hodně mění a s dešťovými sezónami se již nedá tak úplně počítat. V březnu tomu byl rok, co nepršelo. Děti nemají ve škole po většinu roku pitnou vodu, problém je umýt si ruce i spláchnout záchod. Učitelé spolu s žáky vysázeli v areálu školy stromy a rostliny, ale není z čeho zalévat. Nechávají sice plnit velké zásobníky na vodu, ale to vyjde hrozně draho a za pár dní je voda fuč. Ovšem zvládnout tuto výzvu, zatím není ani v našich silách. Jediným řešením by byla studna. Škola si nechala od ministerstva školství vypracovat rozpočet na vrt, který byl vyčíslen na 28 miliónů tanzanských šilinků. To je přes 220 000,- korun českých. Obrovská suma. Voda je hluboko a půda v této oblasti je hodně kamenitá. Tím se náklady značně navýší. Navíc těch, kteří se této práci věnují je málo a tak si mohou dovolit nastavit vysoké ceny. Nemá jim kdo konkurovat. Tuto výzvu jsme museli chtě nechtě odložit stranou. S učiteli jsme prodiskutovali, co by bylo nejvíce třeba, sestavili jsme rozpočet a rozhodli se pořídit uniformy pro ty nejpotřebnější žáky, nakoupit tužky, pera, gumy, ořezávátka. A hlavně spoustu kukuřice a fazolí. Školní obědy? Standardy kvality, nutriční hodnoty, zdravá strava, hygiena, velikost porce, pestrost jídelníčku, polévka, hlavní chod nebo dokonce na výběr ze dvou druhů jídel? Tak o tom si zde můžou děti a studenti opravdu nechat jen zdát : ). Tady se musí učitelé otáčet, aby se děti vůbec každý den najedly. A co že mají k obědu? Hrstku vařené kukuřice s ještě menší hrstkou fazolí. Každý den. Teda, ne každý den. Dokud zásoby nedojdou a než se zase doplní. Jak jsme zjistili, v Longoi rodiče ¾ dětí na obědy nepřispívají. Nemají. Takže porce, která by měla být určena pro jedno dítě, se musí rozdělit pro několik dětí a suroviny se musí sehnat, kde se dá. A pokud se neseženou, tak se nejí. To znamená, že děti, pokud něco nezakousnou brzy ráno, kolem, šesté, nejedí, až dokud neusednou doma k večeři. Takže bylo jasné, že bude třeba pomoct doplnit zásoby. V Upareni na tom jsou o něco lépe. Tam nepřispívá na školní obědy jen cca 150 dětí. Dali jsme si tedy za cíl, zajistit obědy pro 450 dětí zhruba na půl roku. Celkem jsme školy tentokrát zásobili 500 kg fazolí a 1470 kg kukuřice. Další část, když to bude možné, dostanou během mé příští výpravy. Sehnali jsme krejčího a švadlenu, zajeli vzít do školy dětem míry, vyrazili do města, nakoupili látku na sukně pro dívky a šortky pro kluky a celkem jsme rozdali 48 uniforem těm nejpotřebnějším dětem. Spolu s šortkami a sukýnkami, dostali žáci také košile a svetry. Pro všechny děti ve školách jsme nakoupili tužky, pera, gumy a ořezávátka. V Upareni jsme pomohli s uhrazením účtu za vodu.

Několika dětem z jiných škol, jsme pomohli s uhrazením školních poplatků, nakoupili jsme košile, svetry a také spoustu párů bot a ponožek. Nezapomněli jsme ani na mateřskou školu Kikavu a dovezli jsme jim tužky, gumy, ořezávátka, a spoustu sešitů na celý školní rok. A samozřejmě každé jedno dítko muselo dostat něco sladké na zub. Na to vždy netrpělivě čekají : ).